Postřehy ze života studenta/blogera

Ahoj všichni, vítám Vás u dnešního článku. Nevím co zase za rozum ze mě vypadne, doufám že něco málo jo. Chtěl bych tohle věnovat takovému polemizování a vysvětlení různých věcí v mém životě a v životě ostatních lidí v mém okolí kteří na mě nějak působí. Přijde mi že někteří lidi jsou den od dne ... jiní. Rozdělím to do několika kategorií, ještě nevím do jakých, nemám napsanej scénář.

ŠKOLA

Chodím na střední druhým rokem. Na základní škole v devátý třídě jsem si říkal že už chci z toho pekla a jak to bude super na střední, jiný a lepší lidi.
 HaHa, to jsem byl zase jednou optimista a chytrák. Nechápu proč jsem si na tý základce tak stěžoval. Měl jsem tam kamarády, lidi který jsem znal už od školky. Učitelé mě měli rádi, když byl nějakej fakt velkej průšvih stáli zamnou, já je měl taky všechny rád.
 První den co jsem přišel na střední, měl jsem praxi, to bylo celkem v pohodě. Po praxi jsme se viděli poprvé jako celá třída. To už bylo horší. Aspoň jsem tam měl svou spřízněnou duši, Dianku. S Diankou se známe od 3 let, takže 15 let si "otravujeme" životy. Ona mi tam pomáhá překlepat ty nekonečný hodiny. Nevím proč, ale teď když jsem v druháku a ty lidi ve třídě jsem "poznal" trochu víc už mi tolik nevadí tam chodit. V půlce prváku jsem byl z toho fakt psychicky na dně. Každý ráno mi bylo na zvracení když jsem měl jít do školy. Nevím co si dokazují tím že jsou falešní a akorát si navzájem nadávají a pomlouvají se za zády, to i nějaká nepříjemná prodavačka v obchodě je mi milejší. Ze začátku jsem se chtěl nějakým způsobem začlenit do kolektivu, po dvou dnech mě to zcela přešlo. Sedl jsem si do lavice, vzal si sluchátka a dělal jsem že něco poslouchám. To je asi jediný způsob jak přetrpět těch sedm hodin ve třídě s lidma se kterými si absolutně nemáte co říct. Neříkám že takový jsou úplně všichni, jen většina.
 Teď se chci vrátit na základku kde bylo učení těžší než teď, ale bylo tam mnohem líp.
(Neberte to jako nějaký stěžování/pomlouvání. Jen bych chtěl vědět jestli to takhle taky někdo má.)

SPOLUPRÁCE

Jelikož je můj blog v podstatě ještě v plenkách, tak těch nabídek je strašně málo, vešly by se za nehet. 

 Ale přeci jen něco málo se už vyskytlo. Minulý kalendářní (někdy v listopadu) rok mi napsala slovenská firma "The Gentlemensclo" (omlouvám se jestli to píšu špatně) s pánskou módou že by měla zájem o spolupráci. Já už o téhle firmě nějaký čas věděl a jejich produkty jsou vážně stylová záležitost. Spolupráci jsem přijal a na základě mnou vybraného tématu (OOTD) jsem měl sepsat libovolný článek. Článek jsem napsal, nafotil a poslal. Bohužel se mi z firmy nikdo neozval a pak jsem kouknul na jejich Instagram a byla tam informace že s nimi spolupracuje Matúš. To samozřejmě chápu že se potom ani neozvali když lapili Matúše.

A druhá spolupráce. Myslím si že už trochu tušíte, kdo sledujete i můj Instagram. Před nějakým časem si mě firma Bubbleology pozvala na meeting o kterém jsem Vám psal. Tam se probírali různé marketingové tahy atd. a hned na to proběhla soutěž o osobní setkání s Teri Blitzen které jsem se zúčastnil, no a nakonec i vyhrál, ale to jen jak šel čas. Hned po výhře se konal další meeting na podobné téma. Když jsme odcházeli, dostali jsme taštičku s dárečky + kontakt na marketingové oddělení. Tam jsem napsal a slečna Zuzka mi odpověděla že budou moc rádi když odstartujeme spolupráci. Mojí náplň této spolupráce Vám bohužel nemůžu prozradit, ale na začátku dubna bude nová limitka a o ní bude článek a tam se dozvíte víc informací k této spolupráci. 

BLOG

Občas si kladu otázky. "proč jsem vlastně začal blogovat? přinese mi to něco? budu lepší člověk?". Možná si to říkáte taky když čtete tenhle, nebo i jiný článek na mém blogu. Teď se to pokusím vysvětlit Vám, ale i trochu sobě a třeba si odpovím na pár otázek. 

 S blogem jsem začal v létě roku 2015. Jednou jsem takhle seděl doma a říkal jsem si že vlastně nemám vůbec žádné zájmy. Fotbal nehraju, hokej taky nedělám, jediná věc co mě tak nějak bavila tak byl longboard. A protože jsem četl nějaké ty blogy, jak české tak i zahraniční, řekl jsem si že si založím svůj vlastní a tu negativní energii co v sobě nosím přetvořím v něco co mě bude bavit a snad naplňovat. Při prvním článku jsem vůbec nevěděl o čem psát, asi jako teď. Jak šel čas, řekl jsem si že do toho půjdu aspoň na 75% a fakt se tomu začnu věnovat. Zjistil jsem že mě to něčím naplňuje. Dělat blog, myslím si že je umění. Díky blogu jsem zase začal chodit na různé akce, ale na akce o kterých bych Vám mohl něco povědět nebo natočit. A co mi blogování přineslo? Pocit že něco umím, že nejsem tak hloupej jak to dřív vypadalo. Díky blogu jsem získal jistotu, něco si dokážu zařídit a nemusím říkat rodičům. Taky mi přinesl vzpomínky, nebo materiální věci. Dřív bych si na iPhone sám nikdy nenašetřil. Foťák bych si taky nikdy nekoupil kdybych ho nepotřeboval k focení právě pro Vás na tenhle blog. A hlavně, a to je nejdůležitější přináší mi každým dnem nové lidi. Začínám se stýkat s lidmi kteří do blogů také dělají a jde jim to. Vždycky je to pro mě taková inspirace. Rozhodně s blogem končit nebudu, baví mě to!

Pro dnešek bych to asi ukončil. Snad to není tak strašné a dalo se to číst. Možná jsme si vysvětlili pár věcí, trochu jsem Vám prozradil něco z mého soukromý a tím bychom se trochu sblížili. Mějte se krásně a já se těším na nějaký takový další duchaplný článek příště! Ahoj.